zesracek

Je na čase si přiznat problém

Kdysi jsem psal, jak mě běhání zachránilo život. Do té doby jsem hodně kouřil a chlastal. Díky tomu jak jsem si nastavil svůj cíl , upravil přímo úměrně životosprávu a cílil na to mít co nejlepší časy. Vše víceméně fungovalo až do května letošního roku, kdy jsem absolvoval svůj maraton v čase 3:11 ,což byl docela dobrý čas když vezmu v potaz , že jen za 3 měsíce od začátku roku jsem naběhal 1000 km. Má hlava je docela blbě nastavená , že si řekne, je třeba se pořádně odměnit. Ta odměna může však trvat celých 14 dní , i když ne každý den, ale především během víkendů. Je třeba si položit otázku – potřebuju k životu chlast? Není toto podceňované téma?

Proč se pořád mluví o kouření jak škodí zdraví apod.? Není na tom alkohol hůř? Není horší než marihuana, která je ilegální? Základem, jak se odrazit ode dna je více si věřit – byť maraton každký hobík uběhne kolem 6 hodin, ale v čase těsně nad 3 hodiny již značí, že tomu člověk něco obětoval , tak proč si snižovat kondici? V mém případě se jedná o maximální sportovní nasazení , abych neměl čas na nesmysly a snažil se posouvat hranici výkonnosti – jako doplněk bude dobré kolo , na které budu muset našetřit :-) a snad si splním sen jednou si dát triatlon. To by mohl být impuls , jak na sobě začít o5 pracovat a dál se zlepšovat v běhu, neboť jak známo limity člověka neexistují a jen si je vytváří v hlavě. Co říci závěrem – asi první krok je přiznat si sám sobě problém a nebát se s tím vyjít ven – ať již bude reakce jakákoliv. Je ale fakt , že po 5 dnech abstinence se již dostavuje příjemný pocit bez zbytečného pocení a kondice se začíná též dostávat do normálu. Jsem totiž přesvědčen, že když už člověk má naběháno, stačí k dobrému výsledku mimo občasného tréninku dobrá životospráva